Ivana nemůže posledních pár týdnů, prý kvůli trémě, spát – přihlásila se totiž s Klárkou na vystoupení v rámci vánoční besídky na Dělňáku. Klárce je to buřt, protože ji táta naučil, že když na pódiu nepůjde tancování, má si stoupnout dopředu k mikrofonu, roztáhnout ruce a říct své oblíbené „Takové hovínko velké udělala“.  Ale vše dopadlo dobře. Přiložil jsem i pár fotek z odpolední návštěvy Svoboďáku, kam tradičně chodíme na punč a jiné zdravé a dietní dobroty. PS: Vzkaz pro sociálku a Japonce, co nás nevěřícně pozorovali z McDonalds – to co pije Klárka je dětský punč bez alkoholu.

Na víkend jsme vyrazili společně s Žákama (nebo Žákovýma?) směr Vídeň s jasným cílem – konečně navštívit tamní vánoční trhy. Informacemi jsme byli dopředu vybaveni dobře:

·         určitě musíte vyzkoušet jahody v čokoládě (Ivanina učitelka angličtiny)

·         kdo neměl punč před radnicí, nebyl ve Vídni na vánočních trzích (Joe)

·         musíme ochutnat nějaký wurst (MilanŽ)

·         už mě tam nikdo nedostane, protože je tam strašně moc lidí (Matinka)

·         ty jsi ještě nezkusil jedlé kaštany?!? (MilanŽ)

·         pojedeme vlakem. Šššššs uuuuuuu. (Klárka a myslela metro)

Aby si i řidič mohl dát punč, našel jsem ubytování v městečku poblíž Vídně v Gerasdorfu (určitě se tam ještě vrátíme, byla to moc pěkná hospůdka s možností přespání – v létě plánujeme opět kola Břeclav – Vídeň – Budapešť). Pěšky na konečnou metra to bylo cca 2.5 km, ale po cestě bylo několik keší, takže bylo o zábavu postaráno. Cestou zpět měla o zábavu postaráno pro změnu Klárka, protože na každé zahradě svítila nějaká kravina – sobové, santové, skřítci a jiná havěť. No nebudu se moc rozepisovat, takže jenom závěr – vánoční trhy ve Vídni jsou úplně stejné jako ty naše na Svoboďáku, akorát je tam asi tak 10x více Čechů. Jahody v čokoládě zklamaly, kaštany překvapily (Klárka snědla 2 sáčky). Punč zahřál, ale turbo punč na Svoboďáku má lepší oktanové číslo. Sympatické bylo, že punč nalévali místo do kelímků do hrnečků (na zálohu 2-3 EUR, mimochodem celkem pěkné, jeden máme jako suvenýr). Takže čárku jsme si udělali a příště opět na starém dobrém Svoboďáku a Zelňáku.

Pár foteček z ateliéru s  Honzíkem od sousedů a naším šídlem. Co šídlem, hérečka to je :-).

Pořád Ivanu ukecávám, aby se mnou příští rok jela Kopřivnického drtiče. Plán na prodloužený víkend byl jasný - navštívit zajímavé místa (čti „gastro-zajímavé“ = tam, kde jsme se během závodu dobře najedli a napili) trasy v Beskydech, kudy se Drtič jede – Lysá hora, Visaláje, Slavíč, Kotář a Prašivá. Jako základnu pro naše výlety jsme si vybrali chatu Na Prašivé. Pokud Vám nevadí ubytování na horské chatě, tzn. např. společný záchod a sprcha, tak mohu vřele doporučit. Původně jsme chtěli vzít i kola, ale podle fotek uvidíte, že by to nebyl zrovna nejlepší nápad.

Tracklog z výletu na Lysou:

Pár foteček ze sobotního výletu na Nové Mlýny. Tuhle trasu jsme šli už mnohokrát, s Klárkou však poprvé. A jako tradičně jsme se zastavili ve Strachotínské bódě na oběd, kde Klárka propadla kouzlu kulečníku :-).

Svoji grafomanii si teď léčím na interním firemním blogu, takže tady budu mlčet. Přikládám pár fotek z víkendového výletu do Vídně.

Možná nás čekal poslední pěkný víkend, tak jsme vyrazili na kolech do Jedovnic s tím, že vyzkoušíme tamní kemp Olšovec. Pořád hledáme příjemné ubytování, které nebude drahé a kde by partia cca 25 lidí mohla dělat čurbes, aniž by měl někdo problémy. Myslím, že jsme našli. Ale našel nás tam i náš nový kolega Michal – svět je holt malý :-).

Malý kvíz – pokud Mildo poznáš, kde je hospoda U dvou kanců a co jsme tam my dva spolu dělali, máš u mě škopek.

Pár fotek z Klárčiných 2. narozenin.

Několik lidí se mě ptalo, kde jsem vzal dres v barvách „Zoner Photo Studia“ a já slíbil, že hodím na web popis. Takže – návrh dresu dělal Kuzkuz, některými prvky přispěl Luboš, Jarek a HonzaK. Návrh mě stál 4 plechovky oliv :-). Výrobu dresu pak zajistila firma www.dres.cz. Navymýšlet se u nich dá spousta věcí – několik druhů materiálů, reflexní prvky, celopropínací zip, apod. Při návštěvě www.dres.cz jsem nakonec zvolil ten nejdražší materiál Carbox a jsem velmi spokojený. Na rozdíl od dresů, co jsem měl, je materiál odolnější a při odření nepouští oka. Po funkční stránce je také výborný. Ivana si navymýšlela dres s dlouhým rukávem a bez límečku. No a když už jsme se tak rozjeli, nechali jsme udělat malinký dres i Klárce. Co se týká ceny, tak to vyšlo plus mínus stejně, jako „sériové“ dresy, které jsem v minulosti kupoval.

V přiložených souborech naleznete šablony pro pánský a dámský dres s dlouhým rukávem. Dávám je volně k dispozici.

Loni mě Milan Žák ukecal, ať s ním jedu na Drtiče. To jsem ještě nevěděl, do čeho jsem se nechal uvrtat. Po dojetí jsem říkal, že už nikdy více. Další den jsem chodil jako Pinocchio, kterému někdo moc utáhnul šroubečky v kolenech (při pádu jsem si pochroumal koleno). Ale už v neděli odpoledne bylo jasné, že příště pojedu zase. Za tu srandu to stojí.

Letos sice ráno pršelo, ale hned po startu se udělalo pěkně a opravdu jsme zažili, jak organizátoři celou akci nazvali, pohodovou vyjížďku po Beskydech. Teda až na ty pády přes řídítka (nesmím to s tím bržděním tolik přehánět, pak každou chvilku letím), exkluzivní bahýnko za Slavíčem, podlézání elektrických ohradníku při sjezdu z Kubánkova a jiné „atrakce“. Ale bylo to opravdu perfektní a jak říká klasik:

"Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, kdo z vás na to má?"

Tímto bych chtěl poděkovat všem organizátorům za přípravu této skvělé akce a také neznámému bikerovi, který nás provedl zkratkami přes Kopřivnici až přímo do cíle. Uvidíme se opět příští rok.